Vyhlazení Lidic bylo jediným případem genocidy, ke kterému se nacisté během 2. světové války oficiálně přiznali, dokonce se jím i chlubili.
Akce začala již 9. června 1942 v podvečer, kdy Lidice obklíčily jednotky Wehrmachtu a německé policie. Kolem půlnoci byli lidičtí občané vyháněni ze svých domovů netuše, co se bude dít dál. Muži byli zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračního tábora, děti do jednoho roku do sirotčince v pražské Krči a děti vhodné poněmčení dány do německých rodin. Těch však bylo velmi málo.
Obec Lidice měla být vymazána z mapy. Proto její ničení bylo tak důkladné. Kromě vypálení domů a budov, vyhození některých z nich do povětří, posunutí koryta potoka, využití sutin k zasypání rybníka a změně terénu, vykopání stromů a zničení hřbitova včetně exhumace zemřelých trvalo až dva roky. Dokonce pro snadnější manipulaci se sutinami byla natažena i polní železnice. Na likvidaci Lidic se podílelo obrovské množství německými národními socialisty již v roce 1933 zřízených pracovních jednotek RAD (Reichsarbeitsdienst – mládež ve věku 18 až 25 let).
Bilance celé lidické tragédie byla děsivá: 192 mužů, 60 žen a 88 dětí přišlo zvůlí německých nacistů o život. Po válce byly na místě vesnice jen pole a louky.
V letošním roce si budeme připomínat již 81 let od této tragické události, která se stala pro celý svět varovným symbolem zrůdné pomstychtivosti a touze po moci.
